„Pane,“ povídal jedenkráte Petr Pánu Ježíši, když spolu okolo města Jeruzaléma se procházeli, „rád bych uměl takovou řeč, které by málokdo rozuměl.“
„A k čemu ti taková řeč? – Dokud jsi ve vlasti, dostačuje ti jazyk mateřský, a když dále půjdeš, postaráno bude, aby ses naučil řeči, která ti potřebná bude,“ řekl Pán Ježíš.
„Ale pane, já bych přece jen rád takovou řeč již nyní znal, prosím tě, pověz mi, kterak bych se ji naučil?“ přál si Petr.
„Staň se ti tedy dle vůle,“ řekl Pán Ježíš, a zdvihnuv hůl, uhodil s ní na veliký u cesty ležící pařez řka: „Hanserl, steh auf!“
Na ta slova začal se pařez oživovat a stal se z něho čtyřrohatý chlap.
Protahoval se, zíval, a pak vyvaliv oči na Petra, který s největším podivením na něho hleděl, zvolal: „Was host mi ufgweckt, du Sapprmentr, jetzt gaj he’a und hilf mr och aufstihn!“
„No Petře, to je ta řeč, které málokdo rozumí, a to tvůj učitel!“ řekl Ježíš.
„Ó pane, odpusť mi, nebudu mít nikdy více takové přání a spokojen budu s mým mateřským jazykem!“
Tenkráte prý ale Pán Ježíš mu neodpustil a musel se volky nevolky od toho chlapíka učit německy.