Kdysi dávno, v krajích podivuhodných a tajemných, žila v houštině uprostřed rozkvetlého lesa malá víla jménem Písmenková. Byla to víla neobyčejná, neboť měla křídla z jemných sítí světel a její dotek dokázal oživit slova a myšlenky, jež vnikaly do světa skrze kouzelné zprávy a zprávičky z internetové říše.
V době, kdy lidé začali používat kouzelné krabičky, jež nazývali mobily, a síťové koule, jež spojovaly všechny tajné kouty světa, Písmenková se stala strážkyní správných slov, radostí i lásky, jež proudily z těchto kouzelných zařízení. Její úkolem bylo, aby každý, kdo psal zprávu, nezapomněl na pravdu, laskavost a krásu jazyka.
Jednoho dne přišla do lesa mladičká dívka jménem Anička, jež byla smutná a odříkaná od přátel, neboť nenašla slova, jež by sdělila své city. Když procházela houštím, náhle se z ničeho nic zablesklo a před ní se objevila Písmenková s křídly z paprsků a sítí.
„Neboj se, Aničko,“ řekla víla jemným hlasem, „jsem Messengerová Víla Písmenková a pomohu ti najít ta pravá slova, aby tvé srdce zazpívalo radostně a pravdivě.“
Víla vytáhla z mraku své kouzelné písmenkové prstýnky a začala šeptat do nich tajná kouzla internetových sítí. Slova se vznášela kolem nich jako jemné motýly a ukazovala Aničce, jak správně a laskavě sdělit své myšlenky. Ať už šlo o zprávu kamarádce nebo o tajný vzkaz rodičům, Písmenková vždy pomohla najít ta nejkrásnější a nejupřímnější slova.
Tak se stalo, že Anička našla způsoby, jak v moderním světě posílat zprávy plné lásky a pravdy, a její srdce se rozveselilo. Víla Písmenková ji naučila, že i v časech kouzelných zařízení je nejdůležitější rozumět slovům, být laskavý a čestný, a že i v digitálním světě je možné najít krásu, pravdu a přátelství.
Od té doby Písmenková docházela každý den do lesa, aby pomáhala všem, kdo se báli nebo neznali správná slova, a tak se ve světě plném sítí, zpráv a kouzelných mobilů rozhostil klid, radost a pravda — a to vše díky Messengerové Víle Písmenkové, strážkyni slov a srdcí moderního věku.