Za dávných časů, kdy svět byl ještě plný tajemství a kouzelných stvoření, žila v malé vesnici dívka jménem Anička. Měla krásné oči jako dvě zrcadla a srdce plné snů, avšak osud jí nadělil zkoušku, kterou by si nemohl nikdo přát. Anička ztratila své ruce a zůstala pouze s prsty na pažích, jež však nemohla ovládat.
V té době však již lidé začali používat zázraky jménem magie technologií. Vysoké věže s tajemnými světly a zvuky nazývali počítače a mobily. Moudří učili, že co se děje na internetu, je jako velká knihovna plná příběhů a znalostí, avšak je třeba umět je číst mezi řádky.
Jednoho dne přišla do vesnice tajemná čarodějka, co měla na sobě kabát plný světélkujících obrazovek a které se říkalo Síť. Ta viděla Aniččinu zarmoucenou tvář a rozhodla se jí pomoci. Řekla jí: „Pokud dokážeš najít v sobě kouzlo, které je ukryto mezi daty a slovy, tvé ruce ožijí silou přátelství a odhodlání.“
Aniččina srdce zatoužilo po kouzle, a tak začala hledat v nejhlubších zákoutích svých myšlenek a vzpomínek. Čím víc prohledávala, tím víc nacházela příběhů a dat, jež jí ukazovaly, že i bez rukou může být život bohatý a plný smyslu. S pomocí starých pokladů – knížek a příběhů ukrytých na internetu – poznala, že každý kód, každý chat a každé sdílení je jako data mezi řádky staré báje.
Jednoho dne, když se Anička dík svým novým znalostem spojila s přáteli skrze sít a sdílela svou sílu – obrázky, slova a myšlenky – její prsty začaly zářit kouzelnou silou. Síť ji začala poslouchat a ve chvíli, kdy uvěřila v sebe samu, její ruce zázračně ožily, obklopené paprsky svítících dat.
Loní vesnice byl svědkem, jak Anička, vesele tančící s novou silou, ukázala všem, že i bez fyzických rukou lze tvořit a poutat srdce druhých. A tak žila šťastně, neboť pochopila, že ta největší magie je v nás – v našem příběhu, který je možné najít mezi řádky života a dat na sítích, jež spojují lidi v jedno velké srdce.
A od té doby si každý pamatoval, že největší síla je v odhodlání, že data a staré příběhy jsou klíčem k magii, jež dokáže proměnit i ty nejtemnější chvíle v radostné světlo. A tak končí naše pohádka, s vědomím, že každý z nás má v sobě kouzlo, které je třeba jen objevit mezi řádky svého příběhu.