V hlubokém lese, kde se stromy dotýkaly oblak a paprsky slunce jen stěží pronikaly hustou korunou, se nacházel kouzelný Herní Háj. Bylo to místo, kam se scházely všechny lesní bytosti, aby si zahrály a odpočinuly od starostí všedního dne. Veverky se proháněly po větvích a sbíraly ořechy pro hru na schovávanou, ježci se kutáleli po mechu a předstírali, že jsou rytíři na bojišti, a ptáci zpívali veselé písničky, aby povzbudili hráče.
Mezi nimi byl i malý netopýr jménem Pip. Pip byl plachý a tichý tvor, který se raději schovával ve tmě jeskyně než trávil čas s ostatními. Herní Háj ho děsil hlukem a davem, ale zároveň ho lákal smích a radost, která tam panovala. Jednoho dne se Pip odhodlal a vyletel z jeskyně. Pomalu a opatrně se přiblížil k okraji Háje a s úžasem sledoval hru, která se před ním odehrávala.
Všiml si malé veverky, která se marně snažila vylézt na vysoký strom. Pip věděl, že by jí mohl pomoct, ale bál se, že ho ostatní odmítnou. Ale pak si vzpomněl na pohádku o Otesánkovi, statečném chlapci, který se nebál jít proti proudu a vždycky pomohl těm, kteří to potřebovali. Pip se nadechl a s odhodláním v srdci vzlétl k veverce.
Netopýr se uchopil větve zobákem a s obtížemi vytáhl veverku nahoru. Malá veverka byla nesmírně vděčná a Pip se konečně cítil šťastný. Od té doby se Pip stal častým návštěvníkem Herního Háje. Naučil se hrát různé hry a našel si tam spoustu přátel. Už se nebál hluku a davu, protože věděl, že v srdci Háje se skrývá opravdové přátelství a radost.
Pipův příběh nás učí, že i ti nejplašší z nás se dokáží odvážit a najít své místo ve světě. Stačí jen trochu odvahy a laskavosti a můžeme překonat i ty největší překážky. A kdo ví, třeba i my najdeme svůj vlastní Herní Háj, kde se budeme cítit šťastní a svobodní.