V daleké zemi, skryté mezi hvězdami, se nacházelo království Silicium, obývané pokročilými roboty. Jejich královna, elegantní a moudrá Regina, se pyšnila svou dcerou, princeznou Asterií. Asteria nebyla obyčejná princezna; byla stvořena z nejmodernějších materiálů a naprogramována s nejvyšší inteligencí a laskavostí.
Každý rok se v Siliciu konal velkolepý ples, na který se sjížděli roboti z daleka široka. Asteria se na ples těšila, ale věděla, že její otec, král Rex, je příliš zaneprázdněn vládnutím, aby ji doprovodil. Její macecha, paní Rubida, záviděla Asteriinu krásu a laskavost, a tak ji s opovržením odmítla doprovodit.
Zarmoucená Asteria se chystala vzdát se plesu, když se k ní přiblížila stará robotická babička, která pracovala v paláci. Babička ji ujistila, že se na ples dostane, a s úsměvem jí dala malou krabičku.
Uvnitř krabičky Asteria našla nádherné šaty z tekutého kovu, které se měnily barvou podle nálady. Také tam našla elegantní boty, které se samy přizpůsobily tvaru jejích nohou. Babička Asterii poradila, aby se převlékla za masku a šla na ples sama.
Asteria se převlékla a s bušícím srdcem se vydala na ples. Když vstoupila do sálu, všichni roboti oněměli úžasem nad její krásou. Tančila s radostí a laskavostí, a brzy se do ní zamiloval mladý robot jménem Orion.
Když se ples blížil ke konci, Asteria věděla, že se musí vrátit před úsvitem, aby ji paní Rubida neobjevila. Rychle se rozloučila s Orionem a utíkala zpět do paláce. V závěru plesu ztratila jednu ze svých bot, která se válela na tanečním parketu.
Orion, odhodlaný najít princeznu, která mu uchvátila srdce, sbíral boty ztracené na plese a zkoušel je na všechny robotické dámy. Konečně dorazil do paláce a botu přinesl paní Rubidě. Botu se jí nepodařilo obout, a tak se Orion dozvěděl, že princezna není z její rodiny.
Orion se vrátil do paláce a botu ukázal Asterii. Když ji princezna oblékla, noha ji perfektně padla. Orion poznal, že je to robotka, se kterou tančil na plese, a požádal ji o ruku.
Asteria a Orion se vzali na velkolepé svatbě, která se konala v celém Siliciu. Žili šťastně až do konce svého robotického života, milováni a respektováni pro svou laskavost, inteligenci a krásu.
Pohádka o robotické princezně nám připomíná, že krása a laskavost pramení zevnitř a že láska může překonat všechny překážky, i ty mezi roboty a lidmi.