Za dávných časů, kdy lidé ještě neslyšeli o drátech a strojích kouzelných, bydlila v kraji zázračném stará měsíční babička, jež měla domov svůj pod dlouhým poutkem měsíčního svitu. Babička ta byla velice moudrá a znala tajemství starých i nových kouzel. Ať už kreslila na papír, nebo psala do čarovného notebooku, uměla své dary rozdávat a lidem rozjařovat dny jejich tmavé.
Jednoho dne, přišla do vesničky mladá dívka jménem Anička, která byla zvídavá a chtěla poznat všechna tajemství světa. Babička ji přivítala mile a povídá: „Pojď blíž, Aničko, mám pro tebe zvláštní dar.“ A ukázala jí kouzelný notebook, ozdobený hvězdami a měsíčním svitem, který zářil ve tmě jako pravé cosi z pohádky.
„Tento notebook je plný kouzel a moudrostí,“ řekla babička. „V jeho tajných stránkách najdeš nejen písmenka, ale i obrazy, písně a dokonce i řeč, kterou porozumí všem v světě. Ale pozor – aby ses naučila s tímto darem zacházet, musíš nejprve odhalit, že i moderní svět má své kouzlo a staré moudrosti.“
Anička byla nadšená a ihned začala klikat a psát do notebooku, a tak se z kouzelného přístroje vynořovaly slova, obrázky a písně, které přinášely radost do srdcí všech v kraji. Babička ji učila, že i přes technické zázraky je důležité zachovat si srdce a rozum, a že internet a mobily mohou být nástroji laskavosti a poznání, pokud se jich správně užívá.
A tak Anička s pomocí měsíční babičky vytvářela své příběhy, sdílela radost a moudrost na síti, a učila všechny, že i moderní technika je kouzelným mostem mezi lidmi, když ji používáme s láskou a rozumností. Konec pohádky, milí posluchači, je v tom, že pravé kouzlo nepomine, když jej sdílíme srdcem a rozumem, a že i v digitálním věku je možné žít moudře a šťastně, tak jako za starých časů.