Jedenkráte zase šel Pán Ježíš skrze vesnici, a tu viděl starého žebráčka plakajícího vycházet ze vrat velkého statku.
„Proč pláčeš, stařečku?“ ptá se ho Pán Ježíš.
„Och pane, hlad mám, ha nemohu se kúska chleba doprosiť. – Všade mají selky práci v konopí, každá mne odbývá, že nemá kdy, ha žádná nechce si vzíť tulik času, co potřeba zdrobet chleba hukrojiť,“ naříkal si žebrák.
Ježíš řekl mu, aby posečkal, a sám vešel do statku, odkudž byl dříve žebrák vyšel. – Selka byla se služkami zaměstnána svazováním konopí, jež do močidla chystaly. – Pán Ježíš prosil ji o kousek chleba. – „I totě se s vámi pytel roztrh – jeden za druhým! – Jdite, jdite – nemám kdy vám slúžiť!“ osopila se na něho selka, a když Ježíš přece prosil, a že jí to Pánbůh nadělí, co chudému žebráku dá, tu se rozkřikla zlostně: „Nepotřebuju vaše klábosení, nic nedostanete – kvůli vám se od práce zdržovat nebudu.“
Ježíš odešel z toho statku a vešel do druhého, kde se mu lépe nedařilo. – Tak i ve všech ostatních ho selky odbyly. – I řekl Ježíš selce, již naposled byl prosil:
„Pamatujte, budoucně budete mít při konopí za trest z jedné práce dvě.“ – Po těch slovech odešel ze vsi, vzav si žebráčka s sebou.
Od té doby prý to je, že se musí konopí na dvojí trhat – paskonné dříve a hlavatec později.
***
Pohádky tyto jsou všechny z okolí domažlického, tak jak je lid povídá; to jmenovitě „Jak se Petr učil německy“ pochází z České Kubice, vesnice to na samých bavorských hranicích za Klenčem.